Topný potěr pro podlahové topení
Topné anhydritové potěry reprezentují technologii, kterou lze kombinovat s technologií podlahového vytápění. Lze užít nejen teplovodní podlahové topení, ale také elektrické. Teplovodní podlahové vytápění se zpravidla vylívá anhydritem v průměrné tloušťce 55 mm, přičemž 35-40 mm tvoří krytí potrubí a 15-20 mm je prolití mezi potrubím. Naopak elektrické podlahové vytápění se zpravidla vylívá anhydritem o průměrné tloušťce 45-50 mm.
Topný potěr představuje přímo vytápěný potěr, který je většinou položen jako plovoucí. Předností tohoto ahydritového tekutého potěru je, že zcela a bez jakýchkoliv mezer opláští vodiče topení a zajistí optimální přenos tepla. Tloušťka potěru pak v tomto případě závisí na umístění vodičů topení v potěru.
Předpoklady
Při projektování a realizaci topného potěru je třeba dodržet následující zásady a směrnice:
- zvukově a tepelně izolační vlastnosti jsou závislé především na zvoleném materiálu. Důležitý je i pečlivý výběr vhodných izolačních materiálů.
- z důvodu zvýšených požadavků by se měla použít pouze izolační vrstva se stlačitelností ≤ 5 mm .
- pokud jsou zvukově a tepelně izolační materiály položeny spolu v jedné izolační vrstvě, měl by být materiál s nižší stlačitelností umístěn nahoře.
- jmenovité charakteristiky důležité pro pokládku naleznete v DIN 4108 (tepelné izolace) a DIN 4109 (zvukové izolace).
- volba izolačních materiálů se provede dle DIN 18164 a DIN 18165.
- opatření proti vzestupné vlhkosti musí být navržena projektantem.
- překážky na podkladu je třeba srovnat do roviny vyrovnávacím potěrem nebo přídavnou izolační vrstvou.
- konstrukční spáry musí být převzaty ve stejné šíři i do tekutého potěru. V ostatních případech lze potěr pokládat na velké plochy beze spár. V případě topného potěru navíc platí, že topné okruhy je nutné navrhnout způsobem, aby neprotínaly konstrukční spáry.
- při pokládce izolačních vrstev a potěru by měly být stěny již omítnuté.
- krajový pás musí mít tloušťku min. 10 mm, aby bylo možné eliminovat důsledky podélného roztažení podlahy během procesu vyhřívání podlahy. Na všech stranách totiž musí být zajištěn volný pohyb desky potěru v délce min. 5 mm. To znamená, že pohyby prováděné potěrem v důsledku změny teploty nesmí být v žádném případě omezovány. Povinnost dodržet stavebně fyzikální požadavky (např. zvuková izolace) díla je samozřejmostí.
- izolační materiály a potrubí topení musí být instalovány do roviny, aby bylo dosaženo pravidelného zakrytí vodičů topení.
- před pokládkou podlahových krytin musí být provedena kontrola zbytkové vlhkosti pomocí CM přístroje. Místa měření jsou stanovena společně projektantem a společností, která potěr pokládala.
- z důvodu nízkého koeficientu roztažnosti anhydritových potěrů je třeba instalovat dilatační spáry pouze ve výjimečných případech např. mezi vytápěnými plochami, kde je značný teplotní rozdíl. Platí také, že vodiče topení musí být bezpečně uchyceny, aby nedošlo k tvorbě zvukových mostů nebo k jejich vyplavání na povrch. Navíc vodiče topení musí být před pokládkou potěru přezkoušeny na těsnost a během pokládky potěru musí být naplněny vodou.
Podklad
Důležitým předpokladem pro pokládku izolační vrstvy je suchý a čistý podklad. Větší díry a praskliny musí být uzavřené. Bodové vyvýšeniny, potrubí a podobné překážky musí být proto zarovnány, aby vznikl nosný podklad s rovným povrchem a aby izolační vrstva dosedala po celé ploše.
Pokládka
Při pokládání izolační vrstvy je důležitá těsná pokládka, tj. desky jsou pokládány na sraz. Vícevrstvé izolace jsou pokládány způsobem, aby byly srazy posunuty. Maximální počet vrstev kročejové izolace jsou pak dvě.
U potěru pokládaného jako plovoucí potěr je velice důležitým prvkem řádné položení krajového pásu. Krajový pás se umisťuje na všech vzestupných stavebních částech jako např. stěny, sloupy a topení. Navíc musí být dimenzován způsobem, aby na všech stranách desky potěru byla daná stlačitelnost pásu min. 3 mm, čímž se zabrání vzniku zvukových a studených mostů.
Před vlastní pokládkou potěru musí být izolační vrstva zakryta. Toto zakrytí má podobu těsné vany, aby se zabránilo nežádoucímu úniku vlhkosti mimo potěr až do jeho konečného vytvrdnutí. Navíc okraje vany musí být vytaženy po horní hranu krajového pásu, pokud tento sám o sobě již neplní i funkci zakrytí potěru u stěny. Minimální jmenovitá tloušťka potěru se pak řídí podle pevnostní třídy tekutého potěru a podle umístění topení v potěru viz DIN 18560 a Tabulka pro stanovení jmenovité tloušťky topného potěru.
Ohřev
Nejen během procesu ohřevu, ale i při pozdějším užívání topení nesmí dojít k dlouhodobému překročení vstupní teploty nad 55 °C. V případě krátkodobého překročení lze teplotu zvýšit přechodně i na 60 °C. Nicméně topení lze zapnout nejdříve po 7 dnech od pokládky potěru.
Podrobné informace k postupnému ohřevu potěru a snižování teploty u tekutých potěrů viz Protokol postupného ohřevu podlahy.