Anhydritový potěr na separační vrstvě
Tekutý potěr na separační vrstvě umožňuje po vytvrzení volný pohyb potěru vůči podkladní desce. Má význam zejména, pokud je nutná rychlá a cenově výhodná sanace podlah ve starých zástavbách a není vhodné užítí spojovacího potěru.
Předpoklady
Při projektování a realizaci tekutého potěru na separační vrstvě se dodržují následující zásady a směrnice:
- separační vrstva nesmí být při pokládce potěru uvažována jako parotěsná zábrana podle DIN 18195. Separační vrstva umožňuje pouze volný pohyb desky potěru na podkladu.
- konstrukční spáry musí být převzaty ve stejné šíři i do tekutého potěru. V ostatních případech lze potěr pokládat na velké plochy beze spár.
- při pokládce potěru by měly být stěny již omítnuté.
Podklad
Důležitým předpokladem pro pokládku separační vrstvy je suchý a čistý podklad. Větší díry a praskliny musí být uzavřené. Bodové vyvýšeniny, potrubí a podobné překážky musí být proto zarovnány, aby vznikl nosný podklad s rovným povrchem.
Provedení
Krajové pásy tlošťky ≥3 mm (vždy podle velikosti místnosti) musí být umístěny na všech vzestupných částech, kterými jsou např. stěny, sloupy, topení apod.
Důležitá je i řádná pokládka separační vrstvy. Ta by měla být realizována nejlépe ve dvou vrstvách, je-li to možné, přičemž utěsnění potěru a parotěsné zábrany lze pojmout jako jednu vrstvu. Při pokládce se dodržují následující postupy:
- separační vrstva musí být rozložena bez vln a překladů.
- jednotlivé pásy separační vrstvy by měly být položeny s 10cm přesahem.
Separační vrstvu mohou tvořit následující materiály:
- polyetylenová fólie.
- papír povrstvený umělou hmotou.
- papír nasycený bitumenem.
- tkanina ze skelného vlákna.
- jiné výrobky se srovnatelnými vlastnostmi.
Za vhodné a žádoucí se považuje svaření jednotlivých pásů, čímž vznikne vodotěsná uzavřená vana. Minimální tloušťka potěru se pak stanovuje obdobně jako v případě potěru na izolační vrstvě.