Anhydrit, nebo anhydrid?
Z hlediska lingvistického i chemického je správným označením anhydrit, které vychází z řeckého slova anhydros (άνυδρος) znamenající "bez vody". Takto pojmenován byl německým geologem Abrahamem Gottlob Wernerem (1749-1817), "německým otcem geologie" v roce 1803. Chemicky se pak jedná se o síran vápenatý (CaSO4), což není nic jiného než sádrovec, tj. dihydrát síranu vápenatého (CaSO4•2H2O) zbavený dvou molekul vody.
Pojem anhydrid naopak odkazuje na všechny chemické sloučeniny, jimž byl odebrán libovolný počet molekul vody. Jedná se tedy o označení obecné, nepředstavující žádnou výlučně konkrétní látku. Můžeme proto říci, že anhydrit je podmnožinou anhydridů. Na první pohled se tedy může zdát, že rozdíl není zásadní, avšak opak je pravdou. Užijeme-li termín anhydritová podlaha, jednoznačně tím říkáme, že se jedná o podlahu vyrobenou ze síranu vápenatého, oné stavební hmoty mající žádoucí vlastnosti. Užijeme-li sousloví anhydridová podlaha, není termín přesný, jednoznačný, resp. jím neoznačujeme přesně to, co máme v tomto případě na mysli. Svým způsobem se jedná o nesmysl, neboť ze všech anhydritových směsí lze vyrobit podlahu, což ovšem neplatí v případě hmot anhydridových.
Jaké termíny užívat?
Odborná literatura pracuje s pojmem podlahový potěr ze síranu
vápenatého, který je přesný, ale v praxi se běžně nevyskytuje.
V komerční sféře se naopak nejvíce ujalo sousloví
anhydritové podlahy, které užívá i naše společnost.
V němčině pak mluvíme o Anhydritestrich a v angličtině
zase o Anhydrite Screed. Setkat se samozřejmě můžete i
s dalšími výrazy:
- správné: anhydritové potěry, lité podlahy (obecný pojem), samonivelační podlahy (obecný pojem)
- špatné: anhydridové podlahy, anhydridové potěry, samonivelační anhydritové podlahy (neexistují nesamonivelační)
Pozn.: v případě obecných pojmů je třeba si uvědomit, že mohou označovat i jiné produkty např. sousloví lité podlahy se více užívá v souvislosti s epoxidovými či polyuretanovými stěrkami.